První zmínky o městě

O osídlení oblasti Velkomeziříčska v pravěku nemáme zpráv, protože v této lokalitě nebyl prováděn archeologický průzkum. Přesto však z ojedinělých nálezů pravěkých nástrojů můžeme usuzovat, že i v tomto období zdejšími lesy prošli lovci, případně že se tu na nějakou dobu usadili. Hustými hraničními hvozdy Českomoravské vysočiny vedly již od 10.století stezky, jež se protínaly právě v údolí, kde později vzniklo Meziříčí. Cesty údolím řek byly však využívány pravděpodobně již v pravěku.

Kolonizace horního poříčí řeky Oslavy byla uskutečněna ve 12. století, zásluhou Přibyslava z Křižanova (otce sv. Zdislavy) a jeho zetě Bočka z Obřan. V tomto období můžeme předpokládat počátky osídlení rovněž ve velkomeziříčské kotlině. Ve 13. století přešlo území Velkomeziříčska na rod erbu křídla, který již předtím držel okolí Tasova.

Budeme-li chtít dokázat starobylost Velkého Meziříčí, máme k dispozici ještě starší data, která však v současné době nemůžeme nijak doložit. Musíme je proto odkázat do oblasti bájí, stejně jako další údaje, pravděpodobně vzniklé v okruhu humanisty Jana Thursa z Bethlenfalvy, který v Meziříčí působil v letech 1500 a následujících jako farář.

Můžeme tedy uvést, že meziříčský hrad je prastarý. J.A. Komenský ve svém spise „De antiquis Moraviae regibus“, jež se nedochovalo, řadí jej mezi nejstarší v zemi. Dle ústního podání sahá jeho založení do doby před Kristem. V té době prý pobíjel tesař střechu hradu. Ukončil práci, zarazil sekeru do krovu a náhle se zatmělo slunce. „Stalo se něco velikého,“ pravil tesař. Skutečně, právě v té chvíli zemřel na kříži Ježíš Kristus.

Na místě nynějšího zámku stával prý hrad Marburg (Marobudum), vystavěný králem Markomanů. Marburg byl vypálen hunským králem Attilou. Obnovil jej roku 638 Samo a nazval Samohradem. Sídlily zde jeho manželky. Stará lípa v zámeckém parku, nazývaná též „Sámova“, je prý potomkem lípy, která Sáma pamatovala. Rovněž prý tu zemřel 9. moravský král Hormidor a odtud byl odvezen na Špilberk, kde byl pochován.
     
Existují ještě tři letopočty, uváděné jako první zmínky, ani ty však doložit nemůžeme. V privilegiu z roku 1548 uvádí císař Ferdinand i ., že „toto město je prastaré, bylo vystavěno v roce 1009“ a odvolává se na tehdejšího (r.1548) majitele Jana z Pernštejna. My bohužel nevíme, kde vzal Jan z Pernštejna tento letopočet. Snad k němu měl nějaké opodstatnění, ale dnes jej nemůžeme potvrdit ani vyvrátit.
Dalším takovým údajem je rok 1197. V listině údělného brněnského knížete Spytihněva potvrzující obdarování třebíčskému klášteru, jmenuje se Jan, který dal les u Mezirice. Podle zjištění J. Šebánka je tato listina sice Bočkovým falzem, ale Meziříčí mohlo v té době již docela dobře existovat.

Do třetice ještě jeden letopočet. V listině moravského markraběte Přemysla z roku 1236 se jako svědek uvádí „Budislav de Meseriz“. Rovněž tato listina je falzem, podle S. Duškové vznikla v letech 1267 - 1275. Údaje v ní obsažené však máme potvrzeny z jiných zdrojů.

Ačkoli první písemná, skutečně doložená, zmínka je až k roku 1281, kdy je zmiňován Znata z Meziříčí, můžeme předpokládat existenci osady již od 12. století. Stavebně historický průzkum zámku doložil, že původní hrad vznikl kolem roku 1236. Je tedy jeden z nejstarších, ne-li vůbec nejstarší, šlechtických hradů na Moravě. Rovněž název svědčí o vzniku hradu před polovinou 13. století. Kdyby byl totiž postaven později, dostal by podle soudobé módy název německý, pravděpodobně končící na -štejn, -berg apod. Název Meziříčí měla pravděpodobně nejdříve osada, umístěná mezi řekami, teprve později byl přenesen na hrad nad ní. V době, ze které máme již více zpráv, patřilo Meziříčí rodu erbu křídla, jehož příslušníci se psali z Meziříčí. Pod ochranou pevného románsko-gotického hradu a jeho vlivných majitelů vznikalo z původní osady město. Roku 1317 se připomíná kostel sv. Mikuláše, patrona kupců a ochránce před vodním živlem. V Meziříčí, vzniklém na křižovatce významných cest z Brna do Jihlavy a z Třebíče do Žďáru, jistě kupci byli. a ochrana před vodním živlem byla dvojnásob potřebná. Obě řeky - Balinka i Oslava - se často rozvodňovaly. Od roku 1385 vedlo město městskou knihu, která se dodnes zachovala. Zpočátku byla psána latinsky, od roku 1417 česky. Vyskytují se v ní i údaje o pranýři a katovi, muselo mít tedy město již hrdelní právo. Podle zápisů zde tehdy bylo přes 80 domů. Roku 1378 se uvádí rychtář s osmi konšely, později jich bývalo více. Původní hradby byly dřevěné, palisádové. Důležitá byla především jejich symbolická funkce.