Wintonovo „dítě" vyprávělo svůj příběh i u nás

29. 11. 2012

Graumann20Tomas besedaTomáš Graumann – jedno ze 669 dětí, které zachránil před jistou smrtí Nicholas Winton – vyprávěl svůj příběh Velkomeziříčským.

Nejprve na besedě pro veřejnost v sále Nového Svitu, poté žákům základní školy ze Sokolovské a Školní ulice. Krom toho přednáška proběhla ve Velké Bíteši a na základní škole v Měříně. Do Velkého Meziříčí rodáka z Brna pozval František Kameník ze zdejší apoštolské církve.

Brněnský Žid, naturalizovaný Američan a křesťanský misionář na Filipínách vyprávěl o strastiplné životní cestě, která nezačala právě nejlíp. Tomáš Graumann se narodil v roce 1931 v Brně v židovské rodině. Jeho otec byl obchodník s obuví, s matkou se poměrně brzy rozvedli, a ta se znovu vdala. Nová rodina se přestěhovala na zámek v Těšanech u Brna. „Já i můj bratr Tony jsme byli obklopeni služebnictvem a žilo se nám velmi příjemně," vzpomíná dnes již jedenaosmdesátiletý muž, „myslel jsem, že to tak bude napořád." Pak ale přišel rok 1938 a s ním nástup nacistické nadvlády. „Tehdy k nám na zámek přijela teta z Vídně a radila rodičům, aby se též vystěhovali do Austrálie. Oni to ale odmítli s tím, že Československo je jejich domov," přibližuje události T. Graumann.

Jedno chybné rozhodnutí rodičů a život vypadal úplně jinak, než jaký mohl být. Že by osud? V tomto případě ale přál jenom Tomáši Graumannovi, kterého Winton před vypuknutím druhé světové zachránil tím, že se mu stejně jako dalším stovkám dětí podařilo poslat i jeho do náhradních rodin do Anglie. Graumannova matka, bratr, nevlastní otec i další příbuzní zahynuli jako tisíce jiných Židů v koncentračních táborech. „Když dnes držím v ruce Landing permit (povolení) s datem 27. 7. 1939 s platností na rok, říkám si, jak by se asi můj život vyvíjel, kdyby naše rodina dokázala všechno opustit, kdyby matka s nevlastním otcem uvěřili, že nám hrozí smrtelné nebezpečí a přistoupili na vystěhování. Povolení a příležitost vylodit se v Austrálii měli. Stačil k tomu vpodstatě jediný papíř, jehož byli držiteli," přemýšlí i po tolika letech bělovlasý skromný muž s plnovousem, jehož do Velkého Meziříčí doprovázela jeho žena Caroline.

Více o osudech Tomáše Graumanna čtěte v tištěném týdeníku Velkomeziříčsko.

Iva Horká

Nahoru