Zóna zájmu

Ano, chápu, že Glazer chce být odlišný a udělat ohranou látku alespoň nějak zvláštní a ano, chápu, že chce experimentovat, ale proboha za jakou cenu?? Tohle je totiž regulérně totální uspávačka bez JEDINÉ minuty, která by stála za chválu,  a jde bez debat o nejhůře strávených 100 minut v mém životě. Nestalo se zde totiž vůbec, ale vůbec nic a spojení s koncentračním táborem je leda tak na papíře, jelikož se za zdi domu hlavního nácka nepodíváme ani jednou, nenahlídneme na jediný záběr z Osvětimi a jediné, co dostaneme, jsou občasné zvuky a výstřely. Ještě nikdy jsem se v kině tak nenudil a reálně sledování lidí okolo, jak se vrtí, čekají na závěrečné titulky a co pět minut koukají na hodinky, bylo daleko záživnější než samotný film. Tohle je za mne totální odpad a wannabe artový pseudosnímek, ve kterém jsme nedostali prostě vůbec, ale opravdu vůbec nic. Jestli tohle někdo chválí, chci jeho fet, na kterém při sledování frčel, jinak si absolutně nedokážu vysvětlit, pro co by někdo měl opěvovat tenhle sranec. Rozumím, že tady režisér chtěl ukázat pohled na tématiku ze strany nácků jako “běžných lidí”, ale tohle jsem si mohl v jedné větě přečíst a nemusel koukat na 100 minut bez jakékoli technické, filmařské či herecké přidané hodnoty. Protože pokud nám tady někdo naservíruje doslova 8 minut scény, kdy se manželka baví o tom, jak ji rostou kedlubny, a nebo závěrečných 5 minut, kdy uklízečka v táboře zametá podlahu, a považuje to za věc hodnou obdivu na plátně, tak je asi něco opravdu špatně. A teď do mě, slintající kritici. (08.02.2024)

Helena Třeštíková natočila ako veľmi mladá svoje prvé Manželské etudy. On je riaditeľ úspešného podniku a ona ja žena v domácnosti. Okolo nich pobehuje nejaká tá ratolesť. Zóna zájmu svojim odkazom určite presahuje poskytnutý zážitok. Veľmi zaujímavo odprezentovaný pohľad na zrůdnosti časov minulých. Tá citová otupenosť, ktorá ide ruka v ruke s neustálym ruchom tábora, občasnou streľbou, krikom či plačom tých na nekytičkovej strane. Artové? Určite, ale v tom dobrom slova zmysle. K vyššiemu hodnoteniu tomu chýbalo väčšie drama či ešte väčší dôraz na hyenizmus. (24.02.2024)

Vycizelovaný a diametrálně odlišný náhled na hrůzy holokaustu, o němž nám dávají vědět pouze dráždivé náznaky a znepokojivé zvuky. Snímek The Zone of Interest režiséra Jonathana Glazera tedy do popředí dává představivost diváka, která je, jak všichni dobře víme, velmi mocnou čarodějkou. Můžeme se tedy pouze zděšeně domýšlet, komu patřil ten zoufalý výkřik linoucí se zpoza veliké zdi obepínané krásnými květinami. Právě tento prostor, v němž žije jedna velká spokojená rodina je jakýmsi uzavřeným mikrokosmosem, v němž dým z komínů a všechny tyto děsivé zvuky blednou a stávají se každodenní nevzrušující rutinou. Toto všechno je pak podpořeno skvělými hereckými výkony, precizní statickou kamerou a bravurně vedeným scénářem, který nabídne několik skutečně nezapomenutelných scén (Höss na schodišti), což děsivě koreluje s chladnou efektivitou, s jakou nacisté k likvidaci Židovského národa přistupovali. Co tedy dodat na závěr? Myslím si, že tak sugestivní a originální náhled na hrůzy holokaustu zde nebyl od premiéry snímku "Saul fia", který rovněž nabízel podobně nenápadný, avšak právě o to více zdrcující filmový zážitek. Pokud Vás tedy zajímá téma Druhé světové války ze všech jejích myslitelných úhlů, tak v tom případě Vám mohu snímek The Zone of Interest jen a jen doporučit. „I wasn't really paying attention... I was too busy thinking how I would gas everyone in the room.“ (06.03.2024)

Prvých 40minút Drží Glazer top koncept o budovaní blahobytu na utrpení druhých, čiže funkčne rozvíja a presahuje tému Holokaustu - robí z nej univerzálne podobenstvo. Čo sa mu však rozvíjať nedarí, je dramaturgia samotného filmu. Niekto sa tu príliš snaží byť Hannou Arendt a Michaelom Haneke zároveň... ale ten soundizajn (v kľúčových miestach zásadnejší, než samotný obraz)! (08.04.2024)

Parádní kamera, pár scén s až roztomile jemným humorem, zajímavej nápad, působivý zvuk.. ale tím to tak hasne a z kina jsem zase jednou odcházel otrávenej z toho jak jsem se chytil na lep toho (pravda, až podezřelého) hajpu. Možná jsem už fakt cynická zrůda, ale všechny ty psychologicko-stylistické fintičky, kterýma se to snaží diváka vmanipulovat do požadovaných emocí, jsou tak strašně okaté a blbě navlíknuté, že jsem chvílema oči protáčel až někde dozadu do lebky. Ta forma na které to celé stojí bohužel není všespásná a takto sama o sobě by utáhla nějakej geniální kraťas, možná i středometráž, ale celovečerák je na jeden takto prvoplánový nápad prostě moc. Je to jen takový upachtěný kalkul průměrnosti a artová póza co chce být hrozně závažnou výpovědí... Ne, fakt není povinnost kladně hodnotit všechno co se nějak otírá o holokaust. Klidně můžete zkusit fim hodnotit i podle toho jak na vás skutečně (ne)zapůsobil. (24.02.2024)