6. 5. 2011 Uctění památky padlých

Velkomeziříčští uctili památku obětí druhé světové války. Ať již těch spoluobčanů, jež nacisté zabili při velkomeziříčské tragédii, či těch, kteří nepřežili bombardování v posledních válečných dnech před šestašedesáti lety.

Pietní akt na novém hřbitově u pomníku padlých proběhl v pátek 6. května v podvečer za účasti veřejnosti, zástupců města, kraje i Parlamentu České republiky, zdejších škol, ale také armády či politických stran a dalších hostů.

Pozůstalí na své padlé členy rodiny nezapomínají obzvláště v těchto dnech.

Zazněla slova připomínající válečné hrůzy, ale i odvahu těch, kteří položili své životy za svobodu všech dalších generací. Slova, varující před zapomněním či popíráním nacistických zločinů, i ta upozorňující na pozvolné prorůstání nových kořenů zla v podobě neonacismu.

„Právě my, obyvatelé Velkého Meziříčí, o tom víme své. Desítky rodin zde doslova několik hodin před koncem války ztratily své blízké, stovky lidí ztratily své známé, tisíce lidí ztratily své sousedy,“ uvedl starosta města Radovan Necid. A připomněl i názory některých, kteří dnes zpochybňují smysluplnost tehdejšího aktivního odporu části našich spoluobčanů, poukazují na to, že byl předčasný. „Jenže takové názory jsou mylné. Dámy a pánové, aktivní odpor vůči okupační mocnosti, obrana našich domovů a skutečná nezlomná vůle a touha po svobodě jsou jedinou zárukou toho, že nejenom my, ale i naše děti budou žít jako svobodní lidé,“ zdůraznil starosta s tím, že naši spoluobčané před šedesáti šesti lety stáli před volbou mezi svobodou a ponížením, ctí a utrpením, bojem a zbabělostí, životem a smrtí a obstáli v ní.

Poslanec Parlamentu Karel Černý poté shrnul zásadní okamžiky z těch smutných dějin našeho města dnes nazývaných jako velkomeziříčská tragédie. A hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek na jeho slova navázal tím, že je nutné vykládat události správně, aby celá naše společnost a zejména mladá generace věděla, o co šlo. „Není možno upravovat svým způsobem dějiny a případné otázky vykládat jinak. Je třeba se sklonit před památkou všech, kdož na bojištích, ale i ve Velkém Meziříčí a všude jinde v České republice položili svoje životy. Čest jejich památce!“ uzavřel hejtman.

Pietní akt byl zakončen českou státní hymnou. Ale ještě před ní pronesla poslední řeč Jitka Rousová, dcera architekta Neumana, jehož také zabili nacisté. Jmenovala řadu pomníků, které v našem městě připomínají válečné oběti – jsou nejen u obou řek protékajících naším městem, ale i na náměstí a pamětní desky jsou i při vstupu do gymnázia. A právě na studenty a profesory tohoto ústavu, kteří položili své životy ve druhé světové válce, Jitka Rousová vzpomněla slovy profesora Tvarůžka. Z jeho textu citovala: „Je-li pravdou, že škola vytváří charakter žáků, mohl by být náš ústav hrdý, kdyby nešlo o skutečnost tragickou. Neboť krví je placena malicherná sláva, že odtud vyšlo hodně dobrých a pevných charakterů.“

Martina Strnadová