Změna a stálost, Labyrint světa Jana Amose Komenského .....
Datum
23.června 2007Čas
10:00
Mistrovská přednáška
Název a případně podtitul
Změna a stálost, Labyrint světa Jana Amose Komenského mezi Erasmem a Leibnitzem
(Rottura e continuità: Il Labirinto del mondo di Jan Amos Komensky tra Erasmo e Leibniz)
Přednášející
Marta Fattori
Pozice
Děkan, profesorka filozofie Sapienza Università di Roma
Resumé,Profil autora
Roku 1623, po bitvě na Bílé hoře (1620), se Komenský uchýlil pod ochranou Karla staršího z Žerotína v Brandýse a napsal zde Labyrint světa, který vyšel v definitivní verzi roku 1663. Na možnost číst Labyrint ve více významových rovinách autor sám jasně poukázal; jeho záměrem bylo vykreslit v příznačných obrazech omyly a závrati, marnivost a bídu lidí všeho věku, pohlaví, stavu, postavení a důstojnosti: v řadě obrazů, které podává, je jazykově-sémantická rovina nerozlučně propojená s rovinou vizuální a obraznou, k níž se váže. Tímto způsobem popisuje autor vicissitudines rerum lidstva ochotného věřit iluzím a zároveň těmito iluzemi opojeného natolik, že svému umění stavět vzdušné zámky věří; všichni předstírají obdiv a přitom si závidí, za zády se pomlouvají a ze žárlivosti či jiné nevraživosti se vzájemně ničí. Od první části je neoddělitelná druhá část spisu: vyjadřuje v alegorické podobě Komenského teorii univerzálního křesťanského vědění neboli pansofie, jež je současně nástrojem a metodou, obsahem a výsledkem procesu lidského poznávání. Pansofie je předmětem poznání, jež metodologicky kotví v indukci, neboť zárukou není matematická, nýbrž Písmo jako modele, archetyp a zejména svědek - testimonium - přírody.
Tato zábavná i tragická, groteskní i surreálná, smyšlená i pravděpodobná fraška plná jazykových nápadů popisuje lidi, kteří se bezcílně rojí a hemží, pobíhají a honí, shlukují a ve smutku a zklamání rozcházejí; předvádí v nové podobě všechna řemesla a společenské situace, počínaje námáhavou prací povozníků a směšnými jistotami učených konče, nevyjímaje přitom rozkoše a smutky života manželského či nespravedlnost advokátů pojmenovaných příznačnými přezdívkami atd. V neustálém napětí mezi zkornatělým věděním, které chce upokojovat, ale vydává za moudré to, co je jen marné a povrchní a pevností, jistotou a pravdou, nacházíme přechod od staré filozofie k filozofii nové. Kritika zvyků odkazuje na Montaigne i na celou experimentální filozofii, ke které se Komenský hlásí jako pedagog i jako myslitel.
Satira na učence, knihovna popsaná jako lékárna s policemi, krabicemi, zásuvkami a katalogy s popiskami, na kterých je uvedeno jméno nemoci a léku, metafora knih pojatých jako medikamenty na nemoci ducha, to vše připomíná ironii Erasma Rotterdamského, autora který napsal Adagia a Encomium moriae. Komenský Erasmovo dílo dobře znal: vzpomíná na ně a chválí i v souvislosti s teoretickými otázkami, protože má zásluhu na smíru v teologických sporech. V Labyrintu se potom kromě jiných ozývají Campanella a Francis Bacon, René Descartes a Fyziognomia Giambattisty Della Porta. Poutník ve své jednoduchosti a prostotě vystihne chybění “srdce” a tedy nemožnost najít východisko z labyrintu. V pozadí všech těchto významových rovin působí teologické smiřování k reductio ad unum – sjednocení - celého univerzálního křesťanského vědění. Komenský je sice odpůrcem descartovské filozofie, ale neuzavírá se před experimentální filozofií, má zájem o všechny její formy a novinky jako dalekohled a mikroskop; teolog Komenský je také překvapivě otevřený a tolerantní vůči všem - nejen křesťanským – náboženstvím. I v tomto ohledu je tu přítomný Erasmus. Kontinuita vzhledem k renesančním autorům a tématům, studium moderních filozofií, změna a novost vůči předcházejícím tradicím se obrážejí nejvýrazněji ve studiu jazyka a jeho funkce. Jazyk a slovo mají mít podle Komenského jednoznačný vztah k věci - res - a tedy, pedagogicky a gnoseologicky vzato, s obrazem, který res představuje, aby encyklopedie vědění, kterou představuje jak svět živočichů, rostlin a nerostů tak umění a řemesla (čili konání), mohla být pochopena a interpretována dítětem a dále dospělým. Přirozeným rozvinutím Brány jazyků – Janua linguarum – je Orbis sensualium pictus, nejznámější “slabikář” na světě, který už samotným názvem poukazuje na vztah mezi smyslovými obrazy a světem, čili encyklopedií-veškerenstvem věcí; smysl by měl pojmout věci v celé jejich pravdě, ale pouze skrze pictura, tedy prostřednictvím obrazů, může být “právoplatně” a věrně učen a předáván: nomenclatura rerum, encyclopaedia sensualia, autopisa, demonstratio ocularis e sloveso deducere, které etymologicky vzato označuje spojení, jednoznačnou a zrcadlovou vazbu mezi jménem, smysly uchopitelnou věcí a jejím pochopením. Rozpoznat rozdíl, provést autopsii: obraz je nástrojem přímého, oprávněného, legitimního poznání, metaforické a obrazné autopsie, autopie legitimní, přirozené a poznávací. V této rovině a těmito tématy zaujme Komenského dílo Leibnitze, který s moravským filozofem sdílí také zájem o univerzální jazyk.
Marta Fattori vystudovala Filozofickou fakultu univerzity “La Sapienza” v Římě, od roku 1987 pracovala jako řádná profesorka dějin filozofie na universitě v Cassinu a od roku 1995 jako řádná profesorka oboru obecné pedagogiky na “La Sapienza” v Římě. Od roku 2004 je také ředitelkou Ústavu historicko-filozofických a pedagogických studií a od roku 2007 děkankou fakulty filozofie. Její odborná činnost je velmi rozsáhlá, už od roku 1970 je členkou vědecké rady Intelektuálního evropského lexikonu (Lessico intellettuale europeo); pracovala také jako redaktorka Encyklopedie středověkého umění Encyklopedického ústavu Treccani, jako vedoucí vědeckých projektů na Sorboně, na universitě v Torontu, v Lecce a v Římě; roku 1989 obdržela cenu prestižní Národní “Accademie dei Lincei”. Je členkou oxfordské vědecké skupiny pro vydávání Baconových spisů, vědeckého výboru flosofické řady Aurifodina a vedoucí univerzitního projektu “Literární, vědecká a odborná korespondence od renesance po moderní dobu”. Její publikační činnost je soustředěná především na filozofii 17, století: Bacon, Komenský, Descartes ale také Cusanus nebo Leopardi. Vydala v italštině obsáhlý výbor z Komenského pedagogického díla (Comenius, 1974) a řadu objevných studií o něm.
Místo
Nádvoří zámku